Jednou jsem byl s mým synem venčit psa. Cesta vedla po frekventované ulici. Když jsem sledoval to množství aut, jejich hluk, spálený benzín znesnadňující dýchání, stařenku, která ztěžka přecházela přes nejfrekventovanější ulici města a tím zastavila dva proudy aut v obou směrech, která se pak ztěžka znovu rozjížděla a zhoršila již tak otrávený vzduch, navrhl jsem synovi, aby se zamyslel, jak by se tento problém, který trápí i jiná města, dal vylepšit.
Chvíli jsme tiše pokračovali v chůzi, až naše mlčení přerušil syn: „Když se lidstvo inspiruje z přírody, proč neokopírovat člověka?“. „Jak to myslíš,“ otázal jsem se zvědavě. „Jednoduše,“pokračoval syn. „Doprava krve nebo nervových vzruchů v lidském těle funguje velmi efektivně, tak proč to neokopírovat?“
Zjednoduším náš další rozhovor. Představme si planetu jako lidský organismus. Nahraďme cévní systém dopravující živiny a kyslík v těle železniční sítí. Dále hlavní cévy dopravující velké množství krve mezi velkými orgány nahraďme velkokapacitními rychlovlaky dopravující velké množství lidí a materiálu mezi velkými městy. Menší cévy dopravující krev např. do svalů nahraďme menšími vlaky spojující menší města, až postupně kapiláry, které ústí do podkoží nahraďme lokálkami, tramvajemi nebo horskými pozemními lanovkami, které dopraví lidi a zboží i do odlehlých samot. Tímto„cévně-železničním“ systémem se efektivně dopraví člověk i materiál doslova ke každému obydlí na Zemi. Čím technicky nahradit cévy? Dvěma kolejnicemi různé bytelnosti podle množství převáženého materiálu. Jak dodávat tomuto systému energii, jak vyřešit urgentní dopravu např. centrálního záchranného systému?To už je na další úvahu nicméně i v tomto je možno se nechat inspirovat lidským organismem např. rychlou dopravou bílých krvinek k postiženým místům pomocí lymfatického systému.
Kolik milionů km čtverečních zaasfaltované půdy by zmizelo? Kolik havárií by odpadlo? Kolik otráveného vzduchu a hluku by ubylo? Kolik vystresovaných řidičů by ubylo?
Je k tomu nutno dodat, že syn jistě uvažoval správným směrem. Potíž není v tom nápadu, ale v člověku. Systém lidského těla, který využil ve své úvaze, funguje na principu jednoznačné podřízenosti všech jednotlivých orgánů celku. To v lidské společnosti nefunguje, jak můžeme poznat třeba na prostém příkladu nedávných sporů během epidemie Covidu, během níž se nemalá část společnosti odmítala podřídit různým opatřením omezujícím jejich život s odvoláním na to, že přece mají svá práva a své svobody. Proto by nefungovalo jistě ani opatření upravující používání preferovaných dopravních prostředků. Bohužel, je pro nás vždy jednodušší použít auto ke každé banální jízdě.
Víte, pokaždé, když se dostanu do tohoto bodu skepse, tak vím, že odsud vede přece jen nějaké východisko. Ten nápad s tím propracovaným jednotným systémem dopravy není totiž vůbec k zahození, a to navzdory námitkám uvedeným výše. Jen je nutné v té úvaze pokračovat dále, započítat všechny relevantní okolnosti a promítnout je do tohoto plánu. Všichni přece víme, že zdroje planety se ztenčují, že ceny energií neustále rostou – možná bude tohle řešení skutečně jednou dominantní, možná i jediné, které nabídne dopravu a cestování v udržitelné formě.
Tak co, zvládnou to naši synové dotáhnout do konce? Pomůžeme jim s tím prvním krokem a osvobodíme se více od aut?