Je to metoda velmi stará, známá již ve starověku, a používaná nejen k potlačování bolesti pohybového aparátu, ale i k mírnění vnitřních potíží. Sázení baněk bylo oblíbeným druhem léčby, podobně jako pouštění žilou či použití pijavic (užívá se i v dnešní klasické medicíně),
kdy se z organismu odváděly jedovaté látky.
Baňky se užívaly jak v lázních tak v domácnostech. O léčení baňkami se zmiňuje v r. 120 n.l. slavný římský lékař Galenus. Baňkovalo se všemi předměty, v nichž lze docílit podtlaku. V Africe to byly kalabasy, v Indii upravené bambusové rourky, staří Germáni používali kravské rohy. Ve středověku bylo léčení baňkami velmi rozšířené.
Jedna z velmi starých čínských metod se zpočátku využívala k odstranění krve a hnisu při léčbě nežitů, postupně však byly objeveny její příznivé účinky na řadu dalších neduhů těla i duše.
V současné době se provádí tato metoda pomocí skleněných baněk, které se podtlakem
přisají na kůži a po určité době se odstraní. Na kůži zůstávají podlitiny podobné modřinám, které však nejsou bolestivé a během několika dnů zmizí. Navíc jasně ukazují na problém (zatuhlý sval).