Nedávno mně při masáži jeden můj klient (soukromý zemědělec) popisoval své zážitky, které prožil na cestě po Švýcarsku. Cituji jeho slova : „Neuvěřitelné. Ti lidé tam používají věci denní potřeby, které jsou staré jak Metuzalém…ale…kvalitní. Obydlí jsou často vícegenerační a rodiny mnohočetné. Dospívající dívky používají staré mobily, se kterými by české dívky srovnatelného věku nevyšly na ulici. Farmáři pracují se starými malotraktory, kosami, prostě rukama. V domácnosti mnohdy neuvidíte televizor. Na to že se myjí tak maximálně třikrát týdně, vůbec nezapáchají. Ale pozor…zuby si čistí snad po každém jídle. Na co si zvlášť potrpí…je kvalitní jídlo.
Dále pokračoval slovy farmáře z jedné švýcarské vesnice :
„Vidíte ten zvláštní obojek, co má kráva kolem krku,“ ukazuje mi farmář. Všechno už je tady automatizované. Když dá kráva více mléka, automaticky dostane víc krmiva. Nejprve se poklidí, umyje a nakrmí dobytek, a pak teprve lidé“.
„Zvykli jsme si žít venku, v přírodě mezi zvířaty, v horách, máme děti, které jsou vychovávány v tomto prostředí, a to znamená velký přínos, velký vklad pro život.“
Švýcarsko…to nejsou především švýcarské hodinky, bankovní tajemství a nejvyšší životní úroveň na světě.
Švýcarsko…to jsou také tradice a poctivá (často ruční) práce spjatá s přírodou.
Švýcarsko…to jsou vzájemná ohleduplná mezigenerační spolužití, to je úcta ke stáří a předkům.
Jaké jsou naše priority, nebo co je to vlastně ten pokrok?