Tuto větičku slyšíme nebo používáme velmi často. Pan Petr se zúčastnil jedné skupinové psychoterapie a následovně popisuje její průběh: „Psychoterapeut, který řídil naši skupinku asi 30 lidí, dal příkaz, abychom se posadili do kruhu.“ „Znali jsme se sotva pár týdnů.“ „Vezměte si list papíru, tužku a u každého člověka, který sedí v tomto kruhu, napište jeho kladné a záporné vlastnosti“, pokračoval psychoterapeut. „Zprvu jsem přelétl očima všechny přítomné a nestačil jsem se divit, jak každý píše jako o život, zatímco já mám prázdný papír. Bylo mně trapně. Nenápadně jsem nahlížel k sousedům, a připadal si jako malý žáček při opisování. Ale pak jsem do toho, jak se říká, praštil, a vyhlédl si jednu nešťastnou oběť, a snažil se ze sebe vypotit alespoň pár negativních vlastností. Na pozitiva už jaksi nezbyl čas.“ „Odložit tužky“, zněl povel terapeuta. „S úlevou jsem odložil tužku“, pokračuje Petr. „Tak a nyní si přečtěte to, co jste právě napsali, zvláště negativa“, zdůraznil terapeut a jedním dechem dodal, „To, co jste právě napsali, jste Vy sami“. Takřka všichni přítomní zůstali sedět s otevřenou pusou.
„Nesnáším blbce“…nejsem čirou náhodou ten blbec já sám? Tuto otázku si často pokládáme ve fy Masáže Kroměříž.