Na otužování reaguje tělo zvýšenou produkcí leukocytů (bílých krvinek) a cytokinů (bílkoviny účastnící se imunitní odpovědi), což přispívá k posílení imunitního systému a zrychlení obranných reakcí na cizorodé látky a patogeny.
Dochází rovněž k intenzivnějšímu vyplavování endorfinů (hormonů štěstí), což podporuje dobrou náladu, a adrenalinu (steroidní hormon dřeně nadledvinek). Díky tomu se člověk cítí po otužování příjemně, ačkoliv mohou být otužovací začátky samy o sobě krušné a náročné z hlediska vůle.
Tradice otužování má své kořeny ještě před narozením Krista. Sám Sokrates chodil celoročně bos a tímto způsobem se neustále otužoval.
Např. domorodci v Himalájích se otužují tak, že postupně každý den přidávají počet kroků naboso ve sněhu, popř. přespávají na sněhu přikryti lehkou pokrývkou anebo třou své tělo sněhem.
Priessnitzovy principy otužování jsou kapitola sama o sobě.